Linguistic - Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky v.o.s.

Ve vztahu k teorii učení CLIL extenduje poznatky o teoriích situovaného učení a smysluplného učení. Situované učení vychází z axiomu, že podstata lidského myšlení je sociální a učení se vždy odehrává v určitém sociálním kontextu. S jazykem a kulturou, která žáky obklopuje, přijímají kulturní dědictví, způsoby uvažování a i způsoby jednání jiných lidí. CLIL žákům zprostředkovává tyto fenomény ve vazbě na cizí (odlišné) kultury, na jiný sociální kontext. Platí to zejména pro výuku předmětů jako jsou dějepis či zeměpis. Podstata CLIL rovněž konvenuje s teorií smysluplného učení (meaningful learning). V psychologii tento smět podpořili mj. gestaltisté, o kterých jsme krátce pojednali ve vztahu k holistickým aspektům CLILu. Termín smysluplné učení poprvé zavedl americký psycholog D. P. Ausubel, který jim chtěl v šedesátých letech minulého století naznačit, že se jedná o učení, které se neopírá převážně o memorování (v německy hovořících zemích označované krásným termínem pauken – šprtat; pozn. autora). Současný konstrukt smysluplného učení je vymezován několika základními charakteristikami; jedná se o učení aktivní, konstruující, kumulativní, autoregulované, zacílené, situované a individuálně odlišné (Mareš, 2013, s. 79) Jak je  opakovaně uvedeno, CLIL těchto přístupů ve výuce využívá (nebo by měl využívat) v hojné míře.