Linguistic - Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky v.o.s.

V 70. letech dvacátého století se postupně začaly vyvíjet metody, jejichž cílem bylo zapojení jazyka L2 do výuky nejazykových předmětů.  S rozvojem výuky předmětů v cizích jazycích se postupně objevilo mnoho termínů, které označovaly velmi podobný způsob výuky:

• LAC – Language Across Curriculum;
• TBLL – Task-based Language Learning;
• CBI – Content-based Instructions;
• CBT – Content-based Teaching.[1]

Ve vztahu k výuce nejazykového předmětu v cizím jazyce se dále využívá zastřešující termín BISC (Basic Interpersonal Communication Skills). Jedná se o použití jazyka L2 autenticky a v přirozeném kontextu, jinými slovy jazyk užívaný pro běžnou komunikaci. Učitel se nesnaží jazyk modelovat a vyučovat, nýbrž jej využívá ke komunikaci. Od BISC se odlišuje CALP (Cognitive Academie Language Proficiency), což je jazyk akademický, v CLIL tedy jazyk, jež zprostředkovává obsah nejazykového předmětu (srov. Hanušová, 2012, s. 8).  

Samotný pojem CLIL vznikl v roce 1994. Zkratku CLIL užil patrně jako první v roce 1994  David Marsh[2]; o dva roky později bylo označení CLIL využito na univerzitě ve finském Jyväskylä a poté v rámci Evropského programu pro vzdělávání v Nizozemsku. V úvodu jsme uvedli, že zkratka CLIL znamená „Content and Language lntegrated Learning“. Podle Vašíčka lze termín volně přeložit jako „vyučování spojující nějaký věcný předmět a cizí jazyk v jedno“ (Vašíček, 2008, s. 6). Věcným předmětem je míněn jakýkoli předmět, jehož vzdělávacím obsahem není cizí jazyk. Aby se věcný předmět přeměnil v CLIL, je nutno připojit cizí jazyk, který zprostředkovává vzdělávací obsah. Vznikají tak integrované předměty typu „zeměpis + angličtina“, „dějepis + němčina“ apod.

Účelem vytvoření pojmu CLIL byla zejména deskripce výukových metod, ve kterých se odborné předměty vyučují v cizím jazyce; jinými slovy se jedná o předávání vzdělávacího obsahu simultánně s výukou cizího jazyka. Za zrod metody novodobého CLILu lze považovat novinky ve finském kurikulu v polovině devadesátých let 20. století. V rámci Evropské unie se CLILu dostalo podpory v dokumentu s názvem Bílá kniha o vzdělávání, který přijala Komise v listopadu 1995. V tomto dokumentu byl vyzdvižen přínos výše uvedeného plurilingvního vzdělávání.[3] 

Precizace pojmu CLIL, respektive charakter výuky, kterou pojem reprezentuje, probíhala i v průběhu přelomu milénia. V současné době CLIL představuje „specifický typ výuky integrující postupy didaktiky cizího jazyka a didaktiky nejazykového vyučovacího předmětu“(Šmídová et al., 2012, s. 9).Určujícím znakem CLILu je využití různých organizačních forem a metod práce, při nichž jsou využity rozmanité výukové strategie. Národní ústav pro vzdělávání uvádí, že výuka s využitím CLIL počítá s omezenou jazykovou vybaveností žáka. Na rozdíl od bilingvních programů nabízejících výuku odborných předmětů v cizím jazyce, které nesledují dualitu cílů, je uplatnění CLILu zacíleno jak na odborný obsah předmětu, tak i na rozvoj jazykových kompetencí.[4]

[1] KLUFA, J. (2012). CLIL aneb přirozené použití cizího jazyka pro reálnou komunikaci. [online]. Metodický portál RVP  [cit. 2015-10-03]. Dostupné z WWW: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/16553/clil-aneb-prirozene-pouziti-ciziho-jazyka-pro-realnou-komunikaci.html/

[2] CLIL: An interview with Professor David Marsh. [online] International House Journal of Education  and developlment. [cit 2015-09-30]. Dostupné z WWW: http://ihjournal.com/content-and-language-integrated-learning

[3] White Paper on Education and Training Teaching and Learning. [online] europa.cu [cit 2015-09-30]. Dostupné z WWW: http://europa.eu/documents/comm/white_papers/pdf/com95_590_en.pdf

[4] CLIL aneb přirozené použití cizího jazyka pro reálnou komunikaci. [online] Národní ústav vzdělávání. [cit 2015-09-30]. Dostupné z WWW: http://www.nuv.cz/vystupy/clil-aneb-prirozene-pouziti-ciziho-jazyka-pro-realnou