Linguistic - Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky v.o.s.

Ve výuce jazyka hraje bezesporu velmi důležitou roli paměť, jež byla ještě v poměrně nedávné době považována za jednotný systém studovaný psychologickými metodami. Moderní neurovědecký výzkum společně s klinickými zkušenostmi (zejména u pacientů stižených amnézií) doložily, že paměť je modulárním, nikoli jednotným systémem. Rozlišují se následující moduly: 1) pracovní paměť; 2) explicitní (deklarativní) paměť, která se dále dělí na 2a) paměť pro fakta /sémantická paměť/ a 2b) paměť pro události /epizodická paměť/; 3) priming  označuje nevědomou, do značné míry automatickou paměť, která vylaďuje percepční a pojmové reprezentace); 4) paměť implicitní/procedurální, reprezentující učení se novým úkonům a dovednostem (Koukolík, 2000).

Ve vztahu paměti a učení se cizím jazykům Králová upozorňuje, že deklarativní (explicitní) poznatky při učení se cizímu jazyku mají svůj význam zejména ve školských podmínkách, a to zejména v případě, kdy žák cizím jazykem komunikuje pouze ve škole (Králová, 2009, s. 185 – 186).  Předpokladem pro efektivní explicitní vyučování musí být žáci dostatečně „zralí“, tj. musí mít rozvinuté kognitivní funkce. Znalost explicitních poznatků učení výrazně urychluje. Ve stádiu proceduralizace v procesu získávání vědomostí se explicitní poznatky mění na neuvědomované (implicitní). 

Explicitní vyučování je tedy potřebné, nikoli však dostačují ke skutečnému ovládnutí cizího jazyka. V praxi se však lze nadále setkávat s přeceňováním kognitivních aspektů, neefektivního memorování slovní zásoby či frází; takové vyučování vede k jednostranné aktivizaci struktur levé hemisféry.  Školní výuka cizího jazyka by však měla směřovat i k využití ostatních součástí psychického potenciálů žáku, s větším zapojením aktivace pravé hemisféry, a k dostatečné proceduralizaci prostřednictvím kontextového procvičování cizího jazyka – k tomuto účelu se jako vhodný prostředek nabízí právě CLIL.