Linguistic - Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky v.o.s.

Neurolingvistika se zaměřuje na zkoumání řeči na základě neuroanatomických struktur a neurofyziologických procesů. Tento obor se odlišuje od psycholingvistiky, jejímž předmětem je zkoumání řečového chování a způsoby zpracování informací (Lojová, 2008, s. 200).

Spitzer uvádí, že v neuronálním substrátu, který reprezentuje učení se jazyku, dochází při odpovídající stimulaci a tréninku k zesílení synapsí a startují se mechanismy synaptické plasticity (Spitzer, 2009, s. 70-73). Neuroplasticita je celoživotní potenciál mozku přizpůsobit se v rámci genetických dispozic novým podnětům, tzn. reorganizovat a vytvářet nová neuronové spojení pod vlivem nových a opakovaných zkušeností; nervové buňky se prodlužují a košatí své výběžky (axony, dendrity), spojují se v nových synapsích a včleňují se do dalších neuronálních okruhů nebo stávající neuronální okruhy mění svůj tvar a funkčnost (Preiss, Benešová, 2010, s. 122-123). S těmito poznatky ve vztahu k učení se cizímu jazyku (L2) souvisí hypotéza tzv. kritického období (CPH), vycházející z axiomu „čím dříve, tím lépe.“ Přívrženci tohoto přístupu jsou přesvědčeni o existenci „kritického období“ (nazývaného též „senzitivní období“), které je možné definovat jako dobu, v níž se dítě učí cizímu jazyku rychle a snadno, bez záměrného učení (srov. Závodyová, 2010, s. 108-109). Klasické práce dokazují, že v řečovém projevu dítěte se od druhého roku objevují věty o dvou slovech, později krátké úplné věty bez časování a skloňování, a poté si děti osvojují gramatické struktury (Piaget, Inhelderová, 1997, s. 80-81). Podle hypotézy CPH mají malé děti zvláštní instinktivní schopnosti mj. i v oblasti řeči a morfologicko-syntaktického vývoje. Neuroplasticita předcházející lateralizaci pak v intencích teorie CPH umožňuje získat rané znalosti cizího jazyka podobně, jako se dítě učí jazyku mateřskému (L1). Z uvedené hypotézy rezultuje tvrzení o nutnosti začít výuku jazyka co nejdříve. Hunt se spolupracovníky však upozorňují, že vzhledem ke konfliktnosti důkazů a kontrastnosti názorů by rodiče, vzdělávací instituce i ministerstva školství měli být v nekritickém přijímání teorie CPH opatrní i přes nespornou skutečnost, že věk je důležitým atributem determinujícím výuku cizího jazyka.[1] Existují totiž i opačné teorie vycházející z axiomu „čím později, tím lépe“. Odborníci zastávající tento názor popírají existenci „kritického období“ pro učení cizím jazykům, bojují proti přetěžování dětí v raném věku, kladou důraz na hru a varují před přeceňováním kognitivního vývoje dítěte na úkor dalších aspektů zejména, sociálních a emočních dimenzí osobnosti.  V návaznosti na uvedené názory tvrdí, že děti se mohou učit cizímu jazyku efektivněji a rychleji v pozdějším věku, kdy už mají více rozvinuté mechanismy učení (srov. Závodyová, 2010, s. 112 – 117). S tímto přístupem konvenují názory, že jazyk je chápaný a používaný na takové úrovni, která odpovídá stupni rozvoje poznávacích procesů dítěte. Aby se totiž mohla řeč kvalitně vyvíjet, potřebuje nejen odpovídající smyslové schopnosti, ale rovněž kvalitní přísun informací; informace získané v rámci verbální komunikace jsou zpracovávané způsobem odpovídajícím úrovni myšlení dítěte (srov. Tóthová, 2010, s. 86).

Nekritického přijímání obou přístupů je nutné se vyvarovat v důsledku poznání o jazyku jakožto výsledku velmi složité a komplikované neuronální činnosti. Bazální neuronální koreláty reprezentující činnost mozku při učení se cizím jazykům odpovídají zejména zpracování fonologické a lexikálně sémantické informace. Informaci fonologickou (hlásky) a lexikální (slova v daném jazyce) zpracovává systém, jehož korová část je na hranicích levého temenního a spánkového laloku (Höschl 2002, s. 63).  Syntaktická reprezentace (správné uspořádání slov do vět) aktivuje kůru kolem Sylviovy rýhy; z experimentů prováděných moderními zobrazovacími metodami (funkční magnetická rezonance nebo pozitronová emisní tomografie) vyplynulo, že rostoucí složitost větné syntaxe vede u zdravých lidí k růstu objemu aktivované kůry v okolí Sylviovy rýhy, včetně oblastí Brocova a Wernickova centra oboustranně, z čehož plyne, že syntax reprezentuje neuronální systém v okolí Sylviovy rýhy na obou stranách mozku (Koukolík, 2000, s, 150-153). Neurovědecké zkoumání se dále zaměřuje na jednotlivé složky jazyka. Prozódie, vyjadřující afektivní stránku jazyka, je funkcí řečových korových systémů a jejich spojů v obou hemisférách, přičemž dominantní je pravá hemisféra. Rozlišování metafor aktivuje řečový systém levé hemisféry. Rozlišování písmen aktivuje kůru gyrus fusiformis (spodní oblast přechodu temporální a okcipitální oblasti).  Rozsáhlá neuronální síť je zapojena do činnosti při rozlišování psaných slov, kde se zapojuje kůra gyrus fusiformis (přední i zadní části, oboustranně), rozsáhlé oblasti lobus temproalis a lobus frontalis (na zevní i vnitřní straně), bazální ganglia, některé oblasti thalamu a hemisféry cerebella. Aktivace jednotlivých uvedených oblastí patrně odpovídá „složkám“ čtení: zrakové, fonologické, sémantické, motorické a orientované pozornosti (Höschl, 2002, s. 63 – 65).   

[1] HUNT, M., BARNES, A.POWELL, B. et al. (2005). Primary Modern Foreign Languages: an overview of recent research, key issues and challenges for educational policy and practice. [online] University of Warwick [cit 2015-11-05]. Dostupné z WWW: http://wrap.warwick.ac.uk/1274/1/WRAP_hunt_9670967-ie-280709-primary_mfl_an_overview_of_recent_research.pdf