Linguistic - Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky v.o.s.

Pro učitele – nejazykáře není snadné začít s výukou svého předmětu v cizím jazyce. Tomanová, která začala s výukou hudební výchovy v angličtině, upozorňuje na dva extrémy, se kterými se setkala u svých kolegů a sebe samotné; strach z používání cizího jazyka a naopak počáteční přílišné nadšení: „zpočátku se u některých objevovaly obavy ve smyslu „jak můžu učit ještě angličtinu, když mám tak málo času na samotnou chemii, biologii.. .atd.. Druhý extrém, který se podařil mně, je naopak to s angličtinou přehnat. Snad to kromě mojí nezkušenosti způsobil fakt, že hudební výchova není co do obsahu učiva tak přeplněná (takže jsem mohla být v experimentování s angličtinou odvážnější). Moje přílišné nadšení, snaha použít všechny pomůcky, jejichž příprava mě bavila a s časovými ztrátami kvůli nekázni studentů v plném rozpuku puberty mohlo vést k tomu, že někteří z nich pak měli pocit, že samotná hudební výchova (což pro ně ovšem znamená zejména zpěv a poslech) jaksi zaniká.“ (Tomanová, 2012, s. 77).

Z odborných kompetencí učitel zajišťující výuky s využitím CLIL musí zvládnout nejen vlastní aprobovaný obor, ale na určité úrovni i jazyk, v němž se nejazykový předmět vyučuje. Vašíček trefně poukazuje na circulus vitiosus potřebných kompetencí učitele CLIL. Začarovaný kruh spočívá podle v následujícím: pokud učitel nemá možnost v cizím jazyce komunikovat, nemá možnost se komunikaci v cizím jazyce ani naučit, a protože se v cizím jazyce komunikaci nenaučil, neměl by se snad o ni raději ani pokoušet. „Tento začarovaný kruh však dnes existuje už jen v hlavách neinformovaných lidí, nikoli ve společenské skutečnosti. Dnes se totiž ví, že požadavek „všechno nebo nic“ má pro CLIL (a pro cizojazyčné vzdělávání vůbec) důsledky jen záporné“ (Vašíček, 2008, s. 7)

 „Tvrdá“ forma CLIL (hard CLIL) by měla být vyučována CLIL učiteli s aprobací v jazykovém či nejazykovém předmětu, ideální je spojení obou oborů. Podle názoru odborníků z Národního ústavu vzdělávání jsou vhodnými realizátory CLILu učitelé s aprobací v daném oboru a v cizím jazyce.  V pedagogické praxi se však při výuce CLIL často uplatňují učitelé nejazykového předmětu (nejazykového) s velmi dobrou jazykovou znalostí, avšak bez jazykové aprobace. Další variantou je realizace CLIL vyučujícími cizího jazyka, kteří na vybraném obsahu vyučují cizí jazyk. Nevýhodou této varianty je, že učitelé jazyka kladou důraz spíše na jazykovou stránku než na samotný obsah výuky. Jedná se tedy spíše o realizaci mezipředmětových vztahů v rámci cizojazyčné výuky (VÚP, 2007).  Jinými slovy: pro výuku zeměpisu v angličtině je lepší zeměpisář ovládající částečně angličtinu než učitel jazyka se základními znalostmi oboru; kompetentní učitel pro CLIL je spíše učitel nejazykového předmětu, který prošel jazykovou průpravou. V ideálním případě je to didaktik příslušného cizího jazyka, jenž má zároveň kvalifikaci v oboru.[1]

Rovněž podle Šmídové se spolupracovnicemi jsou vhodnými realizátory CLIL učitelé s aprobací v daném oboru a v cizím jazyce (Šmídová et al., 2012, s. 9) Dosavadní praxe v České republice však ukazuje, že CLIL často uplatňují učitelé nejazykového předmětu s velmi dobrou jazykovou znalostí, nikoli však s jazykovou aprobací.  CLIL také realizují učitelé cizího jazyka, kteří na vybraném obsahu vyučují cizí jazyk. Ti však často sledují jen jazykový výukový cíl. 

[1] CLIL aneb přirozené použití cizího jazyka pro reálnou komunikaci. [online] Národní ústav vzdělávání. [cit 2015-10-18]. Dostupné z WWW: http://www.nuv.cz/vystupy/clil-aneb-prirozene-pouziti-ciziho-jazyka-pro-realnou